Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 07.10.2016 08:18:15 

Slovenský čuvač - FIDO

O PLEMENI

Slovenský čuvač

Tohle krásné pastevecké plemeno pochází ze Slovenska. K lasifikace: 1. skupina FCI 142- pastevečtí psi; 1. sekce - pastevečtí psi, bez zkoušky. Historie: Slovenský čuvač, patří ke skupině bílých horských a pasteveckých psů a byl FCI uznaný 18.8.1965. Chovem čistokrevných slovenských čuvačů se zabývají chovatelé na Slovensku a v Čechách od 30-tých let 20.století; Prof. MVDr. Antonín Hrůza zaregistroval do plemenné knihy první vrh 4.6.1929. Chovatelský klub byl založený v roce 1933.

Výška:
pes 62 - 70 cm,
fena 59 - 65 cm
Váha:
pes: 36 - 44 kg 
fena: 31 - 37 kg
Průměrná délka života:
11 - 12 let

Celkový vzhled a schopnosti: Horský pes tvrdé konstituce, statné postavy s huňatým bílým kožichem. Má silnou kostru a živou, ostražitou, neohroženou a bystrou povahu. Je přizpůsoben drsnému podnebí. Slovenský čuvač je mírně obdélníkového tvaru v poměru 9:10 na silných, dost vysokých nohách. Účelové zařazení je dané odpradávna používáním slovenského čuvače jako pasteveckého psa na horských loukách a strážného psa na střežení příbytků a hranic.Podle staré pastevecké tradice se chová vždy v bílé barvě, aby se i v noci dal rozpoznat od dravých šelem.
Hlava:
Tlama je silná, má rovný profil a zabírá téměř polovinu délky hlavy. Je dost široká a mírně se zužuje k tupým nozdrám černé barvy. Pysky jsou přimknuté v koutkách uzavřeného tvaru, s černou sliznicí, která tlamu úzce a bez převisů lemuje. Čelisti jsou silné, s pravidelným, vždy s úplným chrupem a s nůžkovým skusem. Sklon čela mírný. Lebka silná, v mozkové časti široká, čelo zřetelné, široké, s plytkou úžlabinkou, ubíhající dozadu. Temeno hlavy je ploché. Profil temene je mírně zaoblený. Oči tmavohnědé, oválné, bystrého pohledu, přímé polohy. Víčka jsou černé, sliznice vnitřních koutků je tmavá, dojem výrazný. Uši jsou vysoko nasazené, klopené do bočně neseného " V" podél hlavy. Srst na uchu je od poloviny krátká, jemná. Dolní okraj ucha v klidu sahá maximálně ke koutkům pysků. Krk je posazený přímo a při vzrušení je vysoko nesený. Je stejně dlouhý jako hlava; u psů je velmi silný, bez laloku a s pěknou hřívou.
Tělo:
Prsa široká. Hrudník v žebrech dobře vyklenutý. Záda rovná, v bedrech mírně klenutá, středně dlouhá, silná. Břicho a slabiny jsou přiměřené k trupu, mírně vtáhnuté. Zadek je silný, čtvercový, lehce skloněný. Ocas níž nasazený, v klidu svislí, sahající po paty. Při vzrušení a v pohybu je nesený obloukovitě nad záda.
Končetiny:

Přední nohy: Postoj je přímý, sloupovitý, s dobrým zauhlením ramena a lokte, tlapy jsou silné, okrouhlé a zavřené. Končetiny jsou vcelku dost vysoké, hlavně u psa. Tlapka má silné prsty a drápy, pevnou klenbu, zavřený tvar, masité černé polštářky a je dobře zarostlá srstí.
Zadní nohy:
Zadek se stehnem tvoří svalnatý, značně široký celek podlouhlého tvaru. Koleno je svalnaté, dobře zahnuté. Lýtka svalnatá. Zadní nohy jsou trochu delší než přední.
Srst:
Hustá, bílé barvy, žlutavý nádech u kořene uší je přípustný, ale nežádoucí; zřetelné žluté skvrny jsou nepřípustné. Kromě hlavy a končetin tvoří srst hustý, huňatý kožich, bez cestičky na zádech a bez závěsů na ocase a zadní části stehen. Psi mají nápadnou hřívu. Srst na hlavě a končetinách je krátká, přiléhavá, na zadních stranách končetin trochu delší. Srst je 5-15 cm dlouhá, v hřívě nejhrubší. Kyprost a uzavření kožichu jsou podmínkou. V létě vylíná, kožich ztratí na huňatosti, ale stále si udržuje kyprost a na zádech netvoří cestičku.
Kůže:
Na trupu volná, na ostatních částech těla těsně přiléhající k tělu, s růžovou pokožkou, pigmentovanou černě jen v okolí nozder, tlamy a očí, kde přechází do tmavých sliznic. Černý pigment mají také polštářky tlapek.
Chůze:
Slovenský čuvač se pohybuje lehce, obratně a rychle v každém terénu a za každého počasí. S oblibou kluše.
Velikost:
Výška psa v kohoutku je 62-70 cm, feny 59-65 cm.
Chyby:

Lehké chyby: plochá a plytká hruď, následky rachitídy nebo psinky, nesymetrický chvost, nesymetrické uši, pysky odtáhnuté od sebe, splývavá, anebo úplně kučeravá srst, slabé osrstění břicha, slabin a pohlavních orgánů.
Těžké chyby:
neúplný chrup, medvědí tlapy, velmi uvolněné pysky, skvrny na víčkách a pyscích.
Vylučující chyby: předkus, podkus, klešťový skus, žluté skvrny kožichu, úplně světlé dravčí oko, růžové skvrny na nose a kryptorchizmus.

Povaha a využití

Na svém (svěřeném) území je velmi ostražitý, bdělý, neohrožený, ostrý, tedy výborný hlídač. Má velkou vnitřní disciplínu a hlídání svěřeného majetku bere velmi vážně. K cizím lidem se zpočátku chová nedůvěřivě, uvážlivě a značně rezervovaně. To může působit až dojmem nesebevědomého psa. Že se však jedná o psa dostatečně sebevědomého, rychlých a razantních reakcí, se plně projeví v momentě, je-li jeho majitel nebo on sám napaden. Pokud se ovšem majitel ve společnosti lidí chová klidně a přátelsky, stejně se chová i pes. Jedná se o plemeno spíše uzavřené povahy, které je stále ve střehu.
Výchova slovenského čuvače musí být důsledná, ale zároveň vyvážená a cílená. Nerad dělá něco, co mu připadá zbytečné, tedy neúčelné. Je to samostatný a velmi vnímavý pes. Aby se nestal příliš samostatným, což mnohým majitelům zrovna nevyhovuje, je nutné se mu hodně věnovat zejména ve štěněčím věku se zaměřením na socializaci a výchovu. V opačném případě si sám vytvoří pravidla a “názor na věc”, což může značně zkomplikovat jeho následující výcvik v poslušnosti, lépe řečeno ovladatelnosti. Právě řádná socializace v rušném prostředí je potřebná, aby z něj vyrostl sebejistý pes v každém prostředí.
Je bystrý, pracovitý, s mimořádně dobrou pamětí, ovšem také tvrdohlavý, s neustálou potřebou se sám rozhodovat. Potřebuje rozhodného majitele, s pevnou rukou, který bude vědět, jak již štěněti správně vštěpovat, které místo v žebříčku hierarchie je jeho. I když výchova slovenského čuvače není zrovna snadná, je vyrovnané povahy a zaručeně si získá srdce celé rodiny. Většinou si velmi rozumí s dětmi, umí se chovat k domácím zvířatům, a ani s honěním divoké zvěře nebývají problémy. Vůči jiným psům se čuvač - pes však může chovat poněkud dominantně.
Při dobré výchově je z něj velmi dobrý rodinný pes, který však velmi těžce nese změnu majitele. Doma i na zahradě je klidný, ale na procházce dokáže být značně aktivní, veselý a poměrně temperamentní. Je pohyblivý více, než by se od takového mohutného psa očekávalo. Pohybuje se rychle v každém terénu. Rozhodně není pohodlný. Většinou jsou feny celkově jemnější a bezproblémovější. Jako čistě rodinný pes je tedy vhodnější fena slovenského čuvače.

                                                        

TOPlist